Cesta do Záhřebu vede přes Brno (alespoň pro mě) je 21:05 přijel jsem ve 12:25 poslouchám koncert
Simon and Garfunkel "Live in Central Park New York 1981" a v rychlosti se vám budu snažit vylíčit své gastro zážitky posledních 8 hodin. Brno je pro mě srdcová záležitost, 5 let jsem zde studoval. Nikdy jsem to tu neměl moc rád, ale návraty jsou neuvěřitelné. Vždy si říkám, že jsem to město asi úplně nedocenil. V posledních třech letech ( přesně od konce mého studia) se tu začínají dít opravdu zajímavé věci ( to se děly vždy, mám namysli gastro-eno scénu). Dnes přišel čas na rychlý průlet. Začínáme:
Zastavení první: Růžová slepička
Už v autobuse (ach, kdyby z Tábora do Brna jezdil Student Agency už během mého studia myslím, že bych se na to PhD. hecnul:) jsem potkal svou milou spolužačku z gymplu Jitku. Hned po výstupu mě zavedla do pěkné kavárny, kde pracuje -
Řůžová slepička. Tu vlastní první žena Bolka Polívky, hned po vstupu jsem byl představen - šarmatní dáma byla na odchodu - na 65 let vypadá opravdu skvěle. Rychlé (velmi dobré) cappuccino a letmý pohled na interiér - prostředí velmi příjemné - mini otevřená kuchyně, dvě jídla v denní nabídce ( viz. foto) podnik, který stojí za návštěvu. (Pokud potkáte majitelku, tak určitě).
Při cestě do Brna jsem na facebooku poptal nové podniky, které stojí za návštěvu. Přislo několik tipů. Jako první tip vyskočila restaurace
Jakoby na Jakubském náměstí, stránky pěkné, náměstí mé oblíbené, tak proč né.
Zastavení druhé: Pivní bar & restaurace
Jakoby
Těšil jsem se. Velký otevřený prostor. Slušný nápaditý design interiéru. Denní menu - Vepřové rizoto - Kuřecí steak zabalený v tyrolském špeku s polévkou pod 100. Ale proč né. Zkouším nabídku z týdenního měnu - tagliatelle all'arrabbiata - okey, chápu, že česnek je důležitou součástí tohoto pokrmu, ale pokud je čerstvý kousek součástí téměř každého sousta, tak vám to trochu zkazí oběd. Jinak vše v hospodě asi šlape vše podle hodinek až na to, že nazývat se pivním barem a mít na čepu Plzeň, Gambrinus a Fénix je dost nuda. Největším zpestřením bylo se setkání se s předním brněnským abstraktním umělcem a pedagogem
Petrem Kvíčalou, kterého jsem poznal před nedávném v Táboře na moc pěkné privátní degustaci. Jo a co mě bavilo asi nejvíce byli slámky - ty asi použiji.
Zastavení třetí: Nadace Partnerství
Po obědě následovalo potkání s kamarádkou Bárou, ta pracuje v nadaci Partnerství, která pořádá akce s názvem
Víno z blízka - festival otevřených sklepů - stolování na vinici - moravské vinařské stezky, dělají toho spoustu a dělají toho dobře. Sídli v největší administrativní pasivní budově s kterou sousedí zahrada a připravuje se komunitní zahrada - krásné pracovní prostředí se záviděnihodnou pracovní náplní!
Zastavení čtvrté:
V melounovém cukru
Dostal jsem dobré doporučení na tuto kavárnu, jdeme se tam tedy podívat. Vím, je to kavárna, káva doubleshot - fajn, krásný interiér, ale co víno? Nejvíc mě zajímá, jak se postaví k vínu? Nuda jako všude v Brně nebo trochu punku? Objednávám si víno - slečna/paní - se opravdu snaží - sušší? sladší? minerální? s kyselinkou? bez? Na výběr jsou dvě vinařství obě smrdí průserem - vinařství paní Prátové nabízí jen polosuché varianty to vzdám rovnou (hlavně kvůli položce MT VHZ polosladké). Po poradě s obsluhující slečnou zkusím SG od vinařství
Fabig . Vinařství neznám, obec Hustopeče nevzbuzuje moc důvěry, ale pojďme do toho. Poté, co zdolám šok z největší sklenice na víno, kterou jsem kdy viděl (ano, kluci jako já a myslím si, že nejsem sám, máme strach z velkých prsou a velkých skleniček) shledávám víno docela pitelné, reduktivní, aromaticky vyhrocené, ale středně plné a slušně udělané. Zkouším se ptát po a(A)utentistech - slečna zná - není to prý pro každého. Souhlasím, oponuji, že jemně pražená ovocná káva s kyselinkou také není pro každého. Popřeji pěkného věčera a odcházíme. Moc fajn podnik, kde obsluhující slečna, jak se ukázalo, tak asi majitelka ví co dělá a stojí si zatím. Doporučuji!
Zastavení páté:
Klášterní vinárna
Mé zásadní vinné místo v Brně. Až do letošního října zde po 17 let šenkoval pan Harašta. Bonvián, bagrista, milovník života, umění, vína a žen. Učil jsem se zde na státnice, psal zde seminární práce a myslím, že i kus diplomky. Když jedu do Brna vždy mu volám a potkáme se. Potkali jsme se i tentokrát. Vinotéku před měsícem prodal. Jak říká, je mu 70 let, už toho má dost, proč pořád pracovat. Prodal ji mladým klukům a pořád tam rád chodí. Pod stoly se pořád potácí jeho slepý pes ART, kterého má přesně 17 let. Zkuším sudovku - uff, na to už nemám - too much SO2 - dáváme Zweiglt od Mikulica - jakostka 2012 - za 148 fajn pití. Bavíme se o mých plánech - Laďa vypráví o novým brněnských podnicích - tož jdeme vyzkoušet - máme dvě hodiny, než přijde jeho paní z práce a pojedou domu.
Zastavení šesté:
Don Pintxos
První místo kam mě pan Harašta zavede je baskický tapas bar. U stropu visí šunky, ve vitrinách se zrcadlí kanapky s chobotnicí, ančovičkami, jamonem a sýry. U vstupu nás vítá krásný "nářezák" Berkel. Velký výběr španělských vín po skleničce- ochutnáváme jedno z červených Crianza Rioja 2009 (1dcl 65,-) a několik tapas (á 20 - 40). Víno slušné, žádný zázrak, ale atmosféra, usměvavé slovenské barmanky a skvělé tapas vás během chvíle pohltí. Trávíme zde půl hodiny a raději mizíme. Vše je zde nebezpečně sympatické.
Zastavení sedmé:
Gusto
Velkorysý projekt kousek od náměstí Svobody - italské lahůdkářství, pekařství, prodejna a restaurace v jednom. Je vidět, že investor se nebál investovat:) Na stojáka v lahůdkářství si dáváme skleničku Ripasso, Valpollicella, Le Preare 2011 za 36 kč! K tomu nám 60plus česky mluvící Ital připraví na břidlicovém talířku ochutnávku prosciutta, sýru a oliv. Sníst si to můžeme v přízemí, nahoře v kavárně či dole v restauraci. Spousta možností, ale trochu bez ducha - snaha asi je a byla, ale místo je bez duše o čemž vypovídá i proporce personálu a hostů v poměru 4 ku 5. Vše dobré, ale asi trochu mimo potřeby a nároky Brna.
Vracíme se zpátky do bývalé vinárny pana Harašty přes "Svoboďák" plný lidí, punčů a ponožek.
Loučíme se a já se odebírám k domovu. Je sedm hodin, takže mi to nedá a chci ještě poznat.....
Zastavení osmé:
Super Panda Circus
Ano, večer by nemohl být kompletní bez návštěvy tohoto legendárního baru, který ještě ani oficiálně neotevřel. Majitelé super úspěšného
Baru, který neexistuje se vydali cestou peer-to-peer fundingu. Potřebovali milion na zařízení nového baru. Za několik hodin po vyhlášení ho měli. Do roka ho vrátí s šesti procentním úrokem! Respekt! Podnik je ještě ve zkušebním provozu a jenom na FB má skoro šest tisíc lajků. Efektní vstup "na zvonek", skvělý interiér, nekuřácký prostor, geniální menu. Dal jsem si dva drinky, gin and tonic jsem dostal do šálku s podšálkem a byl skvělý, pak jsem se zapovídal s barmanem a další Old Fashion z 12 Nikky (skvělá japonská whisky) jsem jen tak přizobával. Tenhle podnik je mazec a nezbylo mi nic jiného než se vyrazit do postele.
Brno je zlatá loď!
Tak a je to. Zítra směr Záhřeb!
